Na konec pylové sezony si ještě počkáme. Na řadu teprve přicházejí „těžké váhy“: pelyněk a ambrózie
Datum publikace: 1.4.2021
Jste alergik? S koncem jara a pokračujícím létem nástrahy přírody bohužel neustávají. Naopak. Od začátku srpna se začínají tlačit do popředí pyly, které obsahují například drnavec, kopřiva nebo cypřišovité rostliny, nelichotivými jedničkami jsou v tomto směru ovšem pelyněk a ambrózie.
Pelyněk je příslušný k léčivým rostlinám, v některých kulturách se mu připisovaly dokonce i magické účinky. Zároveň ale patří mezi nejvýznamnější alergeny, pelyněk černobýl nebo pelyněk pravý umí pozdně letní pobyt v přírodě nepříjemně zkazit.
Nejrozšířenějším v České republice je prvně jmenovaný druh, který se přirozeně vyskytuje v pobřežních porostech, ale dnes je často převládajícím prvkem rumištních porostů, opuštěných stavenišť, zanedbaných parků a neupravených ploch v sídlištích od nížin až do hor. Za teplého počasí rostliny uvolňují během dopoledních hodin velké množství pylových zrn, které dosahují největší koncentrace ve vyšších vrstvách vzduchu.
Extrakty z pelyňku jsou také pro svoji hořkou chuť přidávány do řady nápojů, většinou bylinných likérů, jejichž známým zástupcem je absinth. Pokud jste alergičtí na pelyněk, je potřeba být opatrní i před konzumací oblíbeného likéru.
V České republice se vyskytují dva druhy ambrózie – peřenolistá a trojklanná. Je to jednoletá, šedozelená bylina, která kvete od srpna do října a jejíž pyl patří mezi velmi silné alergeny. Ambrózie pochází ze Severní Ameriky a do Evropy se dostala v 2. polovině 19. století. V tuzemsku roste především v Polabí, na jižní Moravě a v dalších teplejších oblastech. Vyskytuje se jako plevel v příkopech podél silnic a železnic, na skládkách a na neudržovaných okrajích polí.
Každá rostlina vyprodukuje mnoho milionů pylových zrn. Ta jsou velmi drobná a právě tím zákeřná. Navíc se rozpadají na ještě drobnější částečky, snadno pronikají hluboko do dýchacích cest a dráždí je.
Pelyněk je příslušný k léčivým rostlinám, v některých kulturách se mu připisovaly dokonce i magické účinky. Zároveň ale patří mezi nejvýznamnější alergeny, pelyněk černobýl nebo pelyněk pravý umí pozdně letní pobyt v přírodě nepříjemně zkazit.
Nejrozšířenějším v České republice je prvně jmenovaný druh, který se přirozeně vyskytuje v pobřežních porostech, ale dnes je často převládajícím prvkem rumištních porostů, opuštěných stavenišť, zanedbaných parků a neupravených ploch v sídlištích od nížin až do hor. Za teplého počasí rostliny uvolňují během dopoledních hodin velké množství pylových zrn, které dosahují největší koncentrace ve vyšších vrstvách vzduchu.
Pozor i na absinth
U pelyňku byla popsána vysoká pravděpodobnost zkřížené alergie na některé potraviny, i když většina z nich není s touto bylinou nijak botanicky příbuzná. Hlavní alergen pelyňku zkříženě reaguje s některými dalšími druhy hvězdnicovitých, zvláště ambrózií. Vedlejší alergeny reagují s některými alergeny potravinovými. Jedná se hlavně o zeleninu (celer a petržel) a koření (libeček, koriandr, kmín, fenykl, kopr, tymián nebo oregano).Extrakty z pelyňku jsou také pro svoji hořkou chuť přidávány do řady nápojů, většinou bylinných likérů, jejichž známým zástupcem je absinth. Pokud jste alergičtí na pelyněk, je potřeba být opatrní i před konzumací oblíbeného likéru.
Zákeřná ambrózie
Ambrózii zase předchází pověst úhlavního nepřítele alergiků. Stačí pouze pětinová koncentrace pylu ve vzduchu, aby pro ně představoval stejné zatížení jako pyly trav.V České republice se vyskytují dva druhy ambrózie – peřenolistá a trojklanná. Je to jednoletá, šedozelená bylina, která kvete od srpna do října a jejíž pyl patří mezi velmi silné alergeny. Ambrózie pochází ze Severní Ameriky a do Evropy se dostala v 2. polovině 19. století. V tuzemsku roste především v Polabí, na jižní Moravě a v dalších teplejších oblastech. Vyskytuje se jako plevel v příkopech podél silnic a železnic, na skládkách a na neudržovaných okrajích polí.
Každá rostlina vyprodukuje mnoho milionů pylových zrn. Ta jsou velmi drobná a právě tím zákeřná. Navíc se rozpadají na ještě drobnější částečky, snadno pronikají hluboko do dýchacích cest a dráždí je.